Jak prosazovat tykání

Jestli se ti nápad si se všemi lidmi tykat zamlouvá a jestli jsi ochoten prosazovat rozšíření tykání ve společnosti, tak je potřeba se do toho pustit. Aby společnost přešla ze zdvořilostního vykání na univerzální tykání, je třeba, aby se tykání stalo běžným projevem, a na propagaci této změny je nutné pracovat. Zkusíme zde nabídnout pár rad, jak do interakcí s lidmi zapojit více tykání, respektive jak v běžném styku proti vykání bojovat.

Na začátku musíme konstatovat, že nemáme kouzelnou fintu, jak v dané věci postupovat. Ačkoliv mají lidé ve vztahu k tomuto zvyku různé názory a preference, k roku 2024 je dvojí oslovení (tykání a vykání) v České republice stále běžným jevem. Vykání je v určitých situacích obecně považováno za slušnost a přestože je na ústupu, je stále vyžadováno v mnoha kontextech a většina lidí ho ve větší či menší míře v takových situacích očekává nebo je alespoň s tímto zvykem smířená. Proto ten, kdo bude chtít proti vykání bojovat, musí počítat s tím, že se setká i s nepochopením a s odporem. A zejména ten, kdo bude tykat v rozporu s etiketou, respektive v rozporu s očekáváním protistrany, se musí smířit s tím, že riskuje, že někoho tykáním pohorší.

Ale někde se začít musí. Jestli budeme mít odvahu čím dal víc tykat, toto chování se postupně ve společnosti znormalizuje. I když zpočátku možná bude budit pohoršení, postupem času si na něj lidé začnou zvykat a jednoho dne přestanou očekávat, že jim budou jiní lidé vykat.

Začněme tedy s některými obecnými náměty. Je třeba se zamyslet, před jak širokým spektrem lidí se odvážíš začít prosazovat tykání, přičemž počítej s možnými nepříjemnými dopady svého jednání. Teoreticky je možné se rozhodnout, že budeš tykat prezidentovi i komukoliv jinému kolem sebe. Avšak takový přístup určitě povede k pohoršení u mnoha lidí a bude tě vystavovat riziku konfliktu, obzvlášť pokud nejsi přirozeně průbojný a nemáš silné sebevědomí.

Asi by bylo bezpečnější volbou začít u těch lidí, u kterých je nejmenší riziko, že budou mít námitky, nebo u kterých ti nehrozí společenské sankce nebo narušení vztahu. Jsou totiž lidé, kterým můžeš de facto automaticky tykat, a to z prostého důvodu, že nemáš co ztratit. Například průvodčímu ve vlaku nebo revizorovi v městské dopravě. I když si tyto osoby o tvém chování možná budou myslet své, s velkou pravděpodobností je už nikdy neuvidíš a tykání pro tebe nebude mít žádné hmotné negativní následky. Takže jim klidně tykej, aspoň aby si na to začali zvykat. Pokud by tě tato osoba vyzvala k vykání, můžeš klidně odmítnout, protože ona pro tebe nic nedělá, takže ti z její strany nehrozí žádná sankce (pokud ovšem máš platný lístek). Na její případnou námitku můžeš klidně odpovědět například tímto stylem:

"Pane, při vší úctě, ty jsi ten, který po mně něco chce, ne já po tobě, takže nejsi v pozici, abys určoval způsob naší komunikace." A pak ho mile informovat, že nemáš úmysl ho urazit, ale že jen prosazuješ tykání se všemi.

Pak můžeš postupně testovat terén a zkusit tykat i tam, kde teoreticky máš co ztratit. Jak daleko půjdeš, je na tobě. Začneš tykat i tam, kde jsi dosud vykal? Nebo jen u nových známostí? Budeš tykat na úřadě? U lékaře? Iniciuješ tykání s tchánem a s tchýní? Můžeš sám odhadnout, jak to dotyčný přijme a zda jsi připraven čelit možnému konfliktu s ním. Proto je asi nejlepší na to jít postupně, zažít různé reakce a podle toho upravovat svůj přístup k tykání s dalšími lidmi.

Jak k samotnému tykání přistupovat? Jedna možnost je, abys prostě začal dotyčným lidem automaticky tykat, bez ohledu na společenské konvence. Kromě toho, že se to některým lidem nebude ve větší či menší míře líbit, oni nemusí tykání opětovat a pravděpodobně ve spoustě případů ani nebudou, ale budou v souladu se zažitou zvyklostí pokračovat ve vykání tobě. Výhoda této volby je, že po nich nic nežádáš, prostě se jen chováš určitým způsobem.

Automatickým a případně i jednostranným tykáním těmto lidem dáváš najevo, jak s nimi chceš komunikovat. A třebaže někdo pokrčí rameny, může dojít k závěru, že když ty mu tykáš, on ti bude tykat taky. Nebo alespoň dostane jasný vzkaz, že o vykání nestojíš. To může ovlivnit jeho vnímání toho, jak vykání, které on považuje za samozřejmost, berou lidé v jeho okolí.

Další možností je nabízet tykání lidem, kterým bys ho obvykle nenabízel, tj. přímo v rozporu s tradiční etiketou. I v tomto případě jen určitým kategoriím lidí, alespoň na začátku. Můžeš například začít u těch, kteří jsou ti věkově blízcí nebo mladší, se kterými se často vídáš. A pak použit zdravý rozum při rozhodování, koho ještě oslovíš s nabídkou tykání. Velká nevýhoda tohoto přístupu je, že jim nabídkou dáváš přímou šanci ji odmítnout a navíc tvoje chování odsoudit. To tě dostane do nepříjemné situace, ve které se budeš muset bránit, případně se rozhodnout, zda budeš své jednání obhajovat a jak.

Jakoukoli variantu zvolíš (a zejména v případě, že bys vykat odmítl), je třeba mít připraveny argumenty, proč takový způsob komunikace prosazuješ. Takové, které by nezněly jako prostá drzost, ale jako rozumná zdůvodnění. Mohou to být argumenty typu:

  1. Respektovat jeho přání a na tykání netrvat, případně se i omluvit. Přitom můžeš stejně zdůraznit své preference, například: "Rozumím vašim preferencím, ale já osobně bych raději používal tykání. Doufám, že to nebude problém."

  2. Kategoricky odmítnout vykat dotyčnému. Přitom máš možnost ho bud' nechat ti z jeho strany vykat, nebo ho také nadále přesvědčovat, aby přijal vzájemné tykání. Můžeš také říct něco jako: "Nemůžu tě nutit, abys mi tykal(a), ale ty mě také nemůžeš nutit, abych ti vykal. Využívám svobodu projevu a budu nadále tykat."

  3. Nabídnout kompromis: Pokud je to možné, můžeš navrhnout kompromisní řešení, které by obě strany akceptovaly, například: "Co kdybychom se domluvili na přechodném období, kdy budeme používat formální oslovení, a až se lépe poznáme, přejdeme na tykání?"

Jakoukoli variantu zvolíš (a zejména v případě, že bys vykat odmítl), je třeba mít připraveny argumenty, proč takový způsob komunikace prosazuješ. Takové, které by nezněly jako prostá drzost, ale jako rozumná zdůvodnění. Mohou to být argumenty typu:

  • Prosazování rovnosti: Můžeš konstatovat, že vykání vidíš jako přežitek, který zbytečně podtrhuje hierarchii a který nepatří do moderní demokratické společnosti. Dále, že "vy" vzniklo jako feudální oslovování králů a že oslovování jednoho člověka množným číslem popírá jeho skutečnou podstatu jedince.

  • Přímost: Jestli máš dojem, že protistrana vidí tykání jako přílišnou familiárnost, lze argumentovat, že jsi i bez vykání schopen jí poskytnout přiměřený situační odstup v jednání s ní, že k tomu nepotřebuješ umělé fráze a že bys rád oslovoval protistranu přímo, člověk s člověkem a ne skrz jakousi zeď, skrz jakýsi filtr.

  • Pokud někdo reaguje frází "My si tykáme?", lze mu odpovědět "Já ti tykám" a pak mu vysvětlit, proč to děláš.

  • Jestli na tebe vytáhne frázi "Netykejte mi, nepásli jsme spolu husy!", lze reagovat tím, že nechápeš jeho logiku a třeba i že ti nemá říkat tak hloupé fráze. Pak lze debatovat ve stylu uvedeném výše.

A i když jde o lidi, kterým zatím ještě tykat nebudeš, i v jejich případě máš možnost vyhýbat se vykání jako takovému. Je často možné mluvit na lidi bez přímého oslovení, používáním nepřímých výrazů. Například místo "promiňte," lze říct "s dovolením," eventuálně "omlouvám se". Místo abychom se zeptali "chcete to udělat takto a takto?", můžeme říct "mám to udělat takto a takto?" Můžeš si natrénovat, že při komunikaci s "vykáči" budeš používat fráze, pomocí kterých se vyhneš oslovení jako takovému. Tím alespoň dosáhneš toho, že protistranu nebudeš muset oslovovat množným číslem. Takto lze bezpečně kohokoliv oslovovat bez vykání, aniž bys tykal. Tím pádem si lidé zvyknou méně často slyšet oslovení "vy", což může posloužit jako mezifáze k akceptování tykání.

Na závěr bychom poradili, abys aktivity tohoto typu prováděl při zachování základní slušnosti. Není zapotřebí, abychom při vzdorování vykání také zavrhovali jiné slušné způsoby mluvení (například "promiň", "pane/paní", "prosím/děkuji") nebo tuto iniciativu zneužívali jako záminku pro hulvátské chování. Pokud to lidé kolem tebe budou vnímat jako účelnou iniciativu se záměrem usnadnit mezilidské vztahy, nikoliv jako čirou drzost, je vyšší šance, že se s touto změnou v oslovení smíří a že plošné tykání jednou přijmou.


Pro zaměstnavatele

Jsi majitelem firmy nebo šéfem oddělení? Pokud jsi ještě nezavedl tykající režim, nikdy na to není pozdě. Dnes je spousta firem, ve kterých se napříč celou firemní hierarchií tyká. Některé z nich (například Kaufland) tuto politiku na začátku neměly, ale po letech provozu ji zavedly a dnes je to v nich běžné. Tento trend reflektuje snahu o modernizaci a adaptaci na aktuální trendy v mezinárodním prostředí.

Hlavní argumenty pro zavedení plošného tykání ve firmě lze shrnout takto:

  1. Vytvoření rovnocenného prostředí: Používání tykání by pomohlo vytvořit rovnocennější vztahy mezi lidmi a odstranit důraz na hierarchické rozdíly, které může vykání vytvářet. To může napomoci ke zlepšení týmové spolupráce.
  2. Vytvoření přátelštější atmosféry: Tykání může pomoci vytvořit příjemnější a uvolněnější atmosféru, zejména ve firemním prostředí. Lidé by se mohli cítit více jako součást týmu, což by mohlo pozitivně ovlivnit jejich výkon a spokojenost.

  3. Zlepšení komunikace: Používání tykání by mohlo usnadnit komunikaci a sdílení informací mezi lidmi. Lidé by se mohli cítit více volně a otevřeně vyjadřovat své myšlenky a nápady, což by mohlo vést k větší inovaci a kvalitě výsledků.

  4. Modernizace společnosti: Zavedení plošného tykání by mohlo být vnímáno jako modernizace a adaptace na současné trendy ve společnosti. Mnoho odvětví a start-upů už tykání preferuje a takový postoj by mohl přitahovat mladé zaměstnance, klienty a obchodní partnery.

V jakém rozsahu budeš tykání ve firmě aplikovat? Lze zvážit několik možnosti, zejména:

  • Zavést plně tykací režim: Všichni zaměstnanci jsou nadšení, že si vždy a za všech okolností tykají, i s vedením.
  • Zavést polo-tykací režim: Tykání je propagováno, ale vykání je tolerováno. Je také možné pojmout to stylem: "Tomu, kdo mi bude vykat, budu také vykat. Tomu, kdo mi bude tykat, budu také tykat."
  • Zavést pravidlo, že i když je vykání povoleno, nikdo ho nemůže po kolegovi, podřízeném, nebo nadřízeném vyžadovat. A ten, komu se tyká, má povinnost tykání opětovat. Jinak řečeno, vzájemná dohoda o vykání může zůstat mezi určitými zaměstnanci, kteří to oba preferují.

Jakou variantu zvolíš, může souviset s takovými faktory jako profil a věk zaměstnanců a odvětví, ve kterém podnikáš. Trvání na univerzálním, bezpodmínečném tykání asi bude přijatelnější v kolektivech složených z mladých uvolněných lidí, na rozdíl od takových, kde spíše pracuji důstojní starší lidé. Ať už zvolíš kteroukoliv variantu, je třeba počítat s tím, že i přes vydání pokynu o celofiremním tykání někteří zaměstnanci, zejména ti starší a ti, co si léta vykali, mohou mít potíže se zvykáním na tykání. Proto je třeba tuto změnu zdůvodnit a také dát lidem přechodnou dobu, během které jim vykání budeš tolerovat. Každopádně také doporučujeme, abys tuto praxi prosazoval mírnými prostředky, abys neštval zaměstnance proti sobě. Vždyť nám v této iniciativě jde o uvolnění komunikace ve společnosti, nikoli o vymáhání přísných pravidel. Pokud si pár lidí v práci nadále ochotně vyká, není důvod, abys jim čistě z principu vnucoval, aby změnili něco, na co jsou zvyklí a co ochotně praktikuji navzájem. Tím bys riskoval vytvoření nepříjemné atmosféry v pracovním kolektivu.


Pro zaměstnance

Když přijdeš do firmy, která už má zavedené tykání, tak není co řešit. Při nástupu do práce budeš moci automaticky tykat každému. Ten, komu hodně záleží na vyhnutí se vykání, může vyřešit situaci tím, že bude usilovat o zaměstnání v takové společnosti.

Pokud však nastoupíš do práce ve společnosti, o které nemáš informace, že se tam plošně tyká, musíš počítat s tím, že různí kolegové mohou mít na tykání různé názory. Bude se to určitě lišit i dle pracovního místa. Jsou firmy, kde i přes absenci oficiálního celoplošného tykání si všichni, nebo skoro všichni tykají. A takových firem je čím dál víc. Nicméně jsou pořád odvětví konzervativnější, kde taková praxe neplatí a kde si zejména starší personál potrpí na možnosti rozhodnout se, se kterým kolegou si bude vykat a se kterým tykat. Musíš také počítat s tím, že pokud jsi ty ten výrazně starší, tak ti kolegové ve firmě, kde jsi právě začal pracovat, budou mít tendenci vykat, pokud tam už není nastolená tykací kultura. Zkrátka lze předpokládat, že tvá iniciativa tykat bude braná jinak v různých firemních kontextech.

Nicméně bychom vřele doporučili, abys při nástupu do nové práce převzal snahu si se všemi kolegy potykat, pokud nenastoupíš někam, kde pracovní řád výslovně stanovuje povinné vykání (což není běžné). Etiketa sice praví, že právo nabídnout tykání má služebně starší kolega, nikoliv ten nově nastoupivši. Avšak nám se toto pravidlo zdá jako jedno z těch, které dnes lze poměrně bezpečně ve spoustě firem porušit. V dnešní době je stále častější, že si noví kolegové rychle spontánně potykají. Už dávno je pryč doba, kdy se všichni přísně řídili formálními pravidly slušného chování, co se nabízení tykání týká. A v případě kolegy je pokus hned nastolit tykání poměrně bezpečným krokem, pokud jde o kolegu na stejné úrovni. Nepředstavuje to velké riziko, maximálně poněkud znechuceného kolegu (a pravděpodobně jen dočasně). A tady jsme stejně ve stavu rebelie vůči přísným pravidlům etikety, ne?

Nejjednodušší způsob, jak zkusit nastolit tykání s novým kolegou, je prostě ho jako první pozdravit, a to neformálním způsobem. Když oslovíš nového kolegu, nestyď se a klidně mu automaticky řekni něco ve stylu: "Ahoj. Jsem Jarda. Těším se na naši spolupráci." A podej mu ruku. Takové oslovení naznačuje protějšku, že stojíš o tykání a že ho hodláš používat. Využitím kombinace neformálního "Ahoj" a prvního jména dáváš poměrně jasně najevo, že chceš hned tykat. Nejspíš mu to bude stačit k tomu, aby si s tebou bez problému tykal taky.

Může se ale stát, že ti noví kolegové na tykání odpoví vykáním. Nebo že ti kolega jako první začne vykat. Jedna možnost je, abys ho poprosil o tykání, další, že mu budeš nějakou dobu jednostranně tykat v naději, že ti postupem času začne tykat také, což se ale možná bez tvého vyzvání nikdy nestane.

Ve všech těch případech můžeš prostě říct:

"Prosím tě, nevykej mi. Jsme přece kolegové. Ahoj, jsem Tereza." Anebo jestli se na to necítíš, můžeš mu klasickým způsobem nabídnout tykání: "Prosím, můžeme si tykat?"

On na to třeba přistoupí, anebo bude mít námitky, případně tě už při prvním tykání vyzve k vykání. V tomto případě máš několik možností. Můžeš samozřejmě přistoupit na jeho vykání, ale taky to můžeš odmítnout. Můžeš kolegovi rovnou říct, že tykáš všem kolegům a že vykání považuješ za nekolegiální. Dle situace se s ním klidně můžeš pustit do debaty a vysvětlit mu důvody, proč jsi zastáncem automatického tykání.

Pokud se kolega tykání bude bránit, můžeš mu samozřejmě vyhovět a přistoupit na vykání, ale také mu můžeš slušně říct, že ho nemůžeš nutit, aby ti tykal, ale ať počítá s tím, že ti bude vykat jednostranně a ty mu budeš nadále tykat. Kolega pro tebe není žádná autorita. Jestli ti bude vyčítat nedodržování formální etikety, je to z jeho strany nevymahatelné. Je na tobě, abys posoudil, do jaké míry jsi ochoten trvat na tykání a strpět kolegovu nelibost. Avšak kolega, který je postaven před hotovou věc, se s tvým postojem nakonec možná i smíří.

Složitější problematiku představuje oslovování nadřízeného, případně majitele firmy. Dle pravidel slušného chování obecně uznávaných je jen na něm, aby tykání nabídl. Pokud ty coby podřízený tykání iniciuješ, je velké riziko, že nadřízeného pohoršíš, nebo minimálně, že ti odpoví, že to nepovažuje za vhodné. Nemůžeme ti poradit, abys to dělal, zároveň ti ale nechceme říkat, že to dělat nemáš. Jestli na to máš odvahu, zkusíme stručně zvážit možnosti, jak na to.

Nejdřív jedno varování: Pokud budeš jednat v rozporu s etiketou, buď připraven na konflikt se šéfem. Proto je nutné zvážit možné dopady a do jaké míry ti riziko konfliktu v práci stojí za to. To obzvlášť platí v případě, že zvažuješ kategoricky odmítnout nadřízenému vykat. Nutno dodat, že se většina pracovních smluv uzavírá s trojměsíční zkušební dobou, během které ti může zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr bez uvedení důvodu. Po zkušební době je mnohem složitější zaměstnance vyhodit a samotný důvod, že odmítáš šéfovi vykat, by mohl být posuzován jako příliš malicherný k ukončení pracovního poměru (pokud ovšem pracovní řád výslovně nestanoví, že máš vykat), takže také stojí za uvážení, zda se o takovou věc pokusit hned, nebo až po zkušební době.

Jedno řešení, které sice bude s dost velkou pravděpodobností ve spoustě případů považováno za drzé (vyjma některých specifických pracovních kolektivů), je prostě začít automaticky šéfovi tykat. Teoreticky by to velice odvážný člověk mohl zkusit. Vetší šance, že ti to projde, bude ve firmách s hodně mladým obsazením a v branžích jako informatika, případně v dělnických a řemeslnických kolektivech. Menší toleranci za takové chování lze očekávat v tradičních profesních odvětvích jako bankovnictví nebo právo, kde se obvykle vyžaduje slušné chování ve větší míře. Jak na to šéf bude reagovat, se určitě bude lišit případ od případu. Jeden se možná naštve a řekne ti, že jste spolu nepásli husy, nebo tě napomene formálnějším způsobem. Jiný to třeba přejde a začne ti tykat také, zatímco další třeba neřekne nic, ale bude ti nadále vykat v naději, že pochopíš, že si s tebou nechce tykat. Je na tobě, do jaké míry jsi ochoten kvůli tomu riskovat zhroucení vašeho pracovního vztahu.

Další řešení, které určitě lze považovat za dost odvážné, je šéfa o tykání slušně požádat, spolu s jasným zdůvodněním. Tohle by rozhodně šlo proti etiketě, avšak apelování na nějaký vyšší cíl, nebo alespoň na osobní nepohodlí s obecným používáním vykání, by na šéfový emoce mohlo mít nějaký dopad. Mohlo by to znít například: "Nevadilo by, kdybychom si tykali? / Nevadí, že tykám? Nejde o to, že bych tě neuznával za svého nadřízeného. Prostě mám osobní výhrady vůči vykání a rád bych si s každým tykal." A pak rozvinout diskusi dle situace. Tohle řešení by se pravděpodobně hodilo v případě silně sebevědomého jedince. Sice představuje poměrně vysoké riziko pohoršení nadřízeného, ale u někoho by mohlo mít úspěch, třeba u hodného, mladšího šéfa se širokým pohledem na svět.

Další možnost je naznačit, že si nepřeješ vykat. To by sice mohlo být také vnímáno jako ne zrovna zdvořilé chování, ale ne tak drzé, jelikož tím přímo neporušuješ etiketu. Mírnější varianta by byla vyhýbat se při hovoru s nadřízeným přímému oslovení, tj. používat tvary, které nejsou ani tykající, ani vykající (například "kam to mam dát?" místo "kam chcete, abych to dal?").

Další způsob by mohl být ještě zřetelnější, tedy vždy nadřízeného oslovovat v třetí osobě, například: "co si pán přeje?" místo "co si přejete?", nebo "pochopil jsem paní správně?" místo "pochopil jsem vás správně?" Takové mluvení se šéfovi určitě bude zdát divné. Jestli se tě zeptá, proč ho oslovuješ v třetí osobě, můžeš mu říct slušným tónem: "No, vlastně jde o to, že nerad vykám, a pán mi zatím nepovolil, abych si s ním potykal, takže jsem zvolil tenhle způsob oslovení." Reakci nadřízeného, a jaká diskuze z toho vyplyne, nelze s jistotou předpovědět. Jeden to třeba vezme s humorem, jiný tě bude mít za blbce. Jestli však šéf bude mít námitky, můžeš se alespoň obhájit tím, že jsi mu přímo netykal.

Nejméně odvážná možnost, která však není nutně v rozporu s etiketou, je nabídnout nadřízenému, aby ti tykal, aniž bys ho žádal o vzájemné tykání. Může to znít něco jako: "Prosím, můžete mi tykat? Byl(a) bych rád(a) kdybyste mi nevykal(a). Tenhle způsob oslovení nemám rád(a)." Tím výslovně nežádáš, abys nadřízenému vykal také. Přitom, jestli jsi trochu odvážnější, lze žádost doplnit narážkou typu, že obecně považuješ vykání za přežitek. Zda šéf na takové nepřímé naznačení zájmu o vzájemné tykání přistoupí, je už jen na něm. Nevýhoda toho přístupu, ač o něco diplomatičtějšího, je, že ti šéf bude (alespoň prozatím) jednostranné tykat. (Na druhou stranu, v tomto případě mu nemusíš přímo vykat, když se při mluvení s ním budeš vyhýbat oslovení jako takovému.)

Další situace, která může nastat, je, že se setkáš se šéfem, který ti automaticky tyká, aniž by ti nabídl tykání. V tomto případě jednoznačně doporučujeme, abys mu tykání prostě opětoval. Dle stávající etikety je sice na nadřízeném, aby nabídl tykání, avšak on má také vykat podřízenému, kterému tykání nenabídl. Totiž šéf, který ti bez nabídky vzájemného tykání tyká, porušil etiketu jako první. Ty si to můžeš cíleně vyložit tak, že ti tímto gestem implicitně tykání nabídl, a využit šanci, abys mu začal tykat také. Kdyby šéf měl jakékoli námitky, můžeš mu klidně říct: "Ty si tykal jako první." Pak bude na něm, zda to přijme, nebo vyjasní způsob vaší komunikace. Samotná skutečnost, že je šéfem, mu však nedává právo od tebe vyžadovat, aby sis jeho jednostranné tykání nechal líbit.

Jakýkoliv přístup zvolíš, počítej s tím, že nabídka tykání nadřízenému může změnit dynamiku vašeho vztahu, a ne vždy v dobrém. Pokud je snaha úspěšná, může to vést k uvolnění komunikace a k vytvoření přátelštějšího pracovního prostředí. Pokud je však odmítnuta, může to vést k napětí nebo dokonce k nepříjemné atmosféře. Než tykání nadřízenému nabídneš, je tedy dobré pečlivě zvážit kontext a dynamiku pracovního vztahu. Je také třeba, abys byl připraven argumentovat svůj postoj, pokud se do takového pokusu přece jen pustíš.

Je ještě jedna možnost, která může být společensky přijatelná: navrhnout ve firmě nebo v oddělení zavedení tykacího režimu, který platí stejně pro všechny. Je možné to udělat na nějaké poradě nebo přímou žádostí na šéfa. Bylo by však žádoucí nejprve získat podporu více kolegů, sestavit rozumné argumenty (nejen "tak se mi to více líbí") a teprve pak to představit šéfovi / majiteli a zbytku kolektivu. Můžeš se setkat s námitkami typu "lépe se říká ty vole než vy vole," takže raději měj připravené nějaké protiargumenty.


Pro firmu a zákazníka

V ČR je dnes stále většinovou praxí, že se klientovi vyká, pokud nepřijde s nabídkou tykání a protistrana ji nepřijme. Jsou sice určitá odvětví (video herny, některé barbershopy, fitness centra), kde se běžně tyká i klientům, to jsou však většinou výjimky vyplývající z konkrétní kultury svázané s takovým podnikem. Tyto podniky představují výjimku z obecného pravidla. (Poznámka: Dnes je také čím dál častějším jevem, že konkrétní firma oslovuje klienty tykáním v inzerci. Některé marketingové firmy a oddělení asi usoudily, že to v daných odvětvích bude prospěšné, alespoň co se reklamy týče, zejména tam, kde cílovou skupinu tvoří mladší lidé.)

Dle stávajících pravidel etikety je na klientovi, aby nabídl tykání, v praxi se to ale ve spoustě odvětví ani moc nedělá. Nemůžeme ti zde radit, abys na klienty tlačil s tykáním. Je na tobě, abys posoudil, zda by takový přístup byl ve tvém odvětví vhodný. Pokud si myslíš, že podnikáš v oblastí, ke které automatické tykání s klientem prostě patří, tak se do toho pusť.

Jestli však podnikáš v jakémkoli "standardním" odvětví, tak iniciace tykání z tvojí strany bude spoustě klientů připadat jako nepatřičná. To však nutně neznamená, že nelze klientovi dát i tuto možnost. Můžeš zvážit, že při prvním kontaktu s klientem uděláš nabídku tykání s tím, že tuto nabídku zformuluješ jako zohlednění klientovy preference, nikoli jako prosazování tvé vlastní. Může to znít něco jako: "Na začátku bych vám rád dal tuto volbu: Preferujete, abychom udrželi vykání, nebo abychom si tykali, jak to někteří lidé dnes preferují?"

Je na podnikateli, aby posoudil, zda takovou nabídku klient uvítá, nebo zda by ho to mohlo spíše pohoršit. Je pravděpodobné, že se to bude zamlouvat spíše mladšímu klientovi než staršímu. Jestli však klient nabídku odmítne, není to něco, co by mělo překvapit. V tomto případě asi bude lepší v dnešním společenském klimatu to velkoryse akceptovat a vykat dál. A pokud by se klient naštval, že taková nabídka přišla, můžeš se pokorně omluvit: "Promiňte, nebylo mým úmyslem vám tykání vnucovat, jen jsem vám chtěl dát tuto možnost pro případ, že byste se v tykajícím režimu cítil(a) víc v pohodě. Je to v pořádku. Určitě zůstaneme u vykání."

Další možnost, pokud máš provozovnu typu kamenného obchodu, je, abys nad pultem vyvěsil štítek, kde zřetelně stojí něco jako "Tady si můžeme tykat." Toto umožní komukoliv, aby tě oslovil, jak se mu zachce. Zákazníkovi, který ti bude tykat, budeš tykat také a tomu, kdo ti bude vykat, budeš vykání opětovat.

Pokud jsi v pozici zákazníka čili klienta, máš do jisté míry navrch v tom, že právo nabídnout tykání dává etiketa tobě, a v tom, že můžeš odmítnout služby, se kterými nejsi spokojen, tedy můžeš, technicky vzato, vyžadovat tykání jako podmínku spolupráce. Bohužel protistrana není povinná takovou žádost přijmout a v praxi je spousta podnikatelů a provozovatelů, kteří si s klienty tykat vyloženě nechtějí. Bud' kvůli obavám, že to poruší patřičný profesní odstup, respektive že to klient využije jako záminku k získání různých výhod (což sice rozhodně není tím důvodem, proč zde prosazujeme zrušení vykání, je však možné, že provozovatel již měl podobnou špatnou zkušenost v minulosti a nepřeje si, aby se opakovala). Nebo prostě mají zažitou výchovu, že zákazník a provozovatel si vykáním vyjadřují vzájemný respekt, a proto se tykání budou ve spoustě případů bránit. Heslo "náš zákazník, náš pán" se v české společnosti netěší velké oblibě. I když není třeba příliš zobecňovat, ve službách je běžné, že si lidé osvojí nějaký vzor chování a trvají na něm, místo aby se přizpůsobovali klientovi.

Jsou také určité skupiny, které budou pravděpodobně méně ochotné na nabídku přistoupit. Například staršího zkušeného pana doktora (paní doktorku) lze takovou nabídkou snadno pohoršit, ne-li urazit. Mladá žena ji možná odmítne, pokud přichází ze strany mužského zákazníka, protože se bojí, že nabídku tykání používá jen jako záminku, aby ji balil. V každém případě lze konstatovat, že není možné vynutit tykání na poskytovateli klientské služby, a je třeba počítat s tím, že poskytovatel raději klienta odmítne, než aby přijal jeho případné ultimátum, že si budou tykat – anebo že po neochotném přijetí takového ultimáta nastane ze strany poskytovatele vůči klientovi zlá krev. Obecně lze předpokládat, že klient má tím vetší šanci s nabídkou tykání uspět, čím více jsou si s poskytovatelem coby lidé podobní, resp. společensky rovní, a samozřejmě také, čím déle se znají.

Pokud protistrana tvou nabídku přijme, máš vyhráno. Někdo jiný však diplomaticky zareaguje "raději bych zůstal u vykání," kdežto další odmítne způsobem, kterým naznačí, že je tvojí nabídkou zaskočen nebo pohoršen. Pokud se to stane, můžeš zkusit se této osoby zeptat, proč se jí nechce tykat. A když je protistrana ochotná diskutovat a uvede důvody typu těch, o kterých jsme se zmínili v předchozích odstavcích, můžeš ji zkusit ujistit, že nemáš žádné takové úmysly, že bys prostě tykal z důvodu, že je ti příjemnější takové oslovení, že prosazuješ celospolečenské tykání a že při opuštění vykání nenastane žádná hmotná změna v tvém chování. Jestli však protistrana na vykání trvá, můžeš to jen akceptovat, nebo odmítnout s ní spolupracovat, anebo jí říct, že jí v tomto případě budeš jednostranně tykat, a snést jakékoliv následky z toho vyplývající (konečné odmítnutí protistrany mít tě za klienta, zlá krev z její strany, horší služby).

Jak jsme už napsali obecně, jedna možnost je i prostě jednostranně tykat, tedy můžeš to zkusit i na personálu v obchodech, restauracích apod., aniž bys jim nabídl tykání. Budeš ale muset počítat s tím, že tě protistrana vyzve k vykání, anebo že se s tím smíří, přičemž ti nebude tykání opětovat a bude pokračovat ve vykání. Na druhou stranu zase platí, že čím víc lidé uslyší tykání, tím dřív si na něj zvyknou. Když jim jiní lidé budou tykat 5× nebo 10× za den, je větší šance, že to začnou brát jako něco normálního, eventuálně že začnou tykat klientům také, než kdyby se jim to stalo pouze párkrát za rok.


Pro učitele

Jsi učitelem nebo profesorem? Můžeš také zvážit, že ve třídě zavedeš režim vzájemného tykání. Nemělo by to být bráno jako ztráta autority učitele. Zavedení tykání mezi učitelem a žáky ve třídě může vytvořit prostředí, které podporuje důvěru a vzájemný respekt mezi všemi účastníky vzdělávacího procesu. Tykání odstraňuje formální bariéry mezi učitelem a žáky, což může vést k přirozenější a otevřenější komunikaci a vytvoření přátelské atmosféry, která podněcuje aktivní účast na vyučování. Důležitým aspektem je také posílení důvěry žáků v učitele a vytvoření prostředí, kde se žáci nebojí sdílet své myšlenky, obavy a otázky. Tykání tedy může napomoci k vytvoření pozitivního vztahu mezi učitelem a žáky, což má potenciál kladně ovlivnit jejich učení a celkový akademický a sociální rozvoj.

Jak tedy aplikovat tykání ve třídě? Vidíme nejmíň tři možnosti, jaký přístup zvolit:

  • Sdělit žákům / studentům, že ve třídě bude výlučné vzájemné tykání mezi učitelem a nimi.

  • Tykat všem žákům a sdělit jim, že preferuješ, když ti budou tykat také.

  • Říct jim: "Tomu, kdo mi bude tykat, budu tykat také. Tomu, kdo mi bude vykat, budu vykat také" (vhodné na střední nebo na vysoké škole).

V každém případě je na místě své rozhodnutí žákům stručně zdůvodnit.

Na státních školách se zavedení vzájemného tykání mezi učitelem a žáky sice může zdát jako velice neortodoxní praktikou, není to však nepředstavitelné. Je pravda, že v českém prostředí je neobvyklé, aby žáci nebo studenti tykali učitelům. Už dnes ale existují základní školy a školky, kde si učitelé a žáci vzájemně tykají, a sem tam se najde i nějaký ten pokrokový učitel, který si na běžné státní střední škole se svými studenty tyká. Tudíž by zavedení takové praxe i v dalších českých třídách nepředstavovalo žádný absolutní precedent.

Může si to učitel dovolit? Odpověď zní ano, pokud na příslušné škole neexistuje oficiální směrnice, která by přikazovala žákům / studentům, aby učitelům vykali. Jestli tykání učiteli neodporuje školnímu řádu, nemůže ti nikdo přímo zakázat, abys tuto praktiku ve své třídě zavedl.

Někdo by se možná obával kritiky ze strany konzervativnějších kolegů, vlastně jakési cenzury z jejich strany, pokud by se o tom dozvěděli. Myslíme si ale, že jde o něco, na co nemusíš brát ohled. Aby ve společnosti nastala změna, je třeba mít trochu odvahy bourat konvence. Kolegové nemusí souhlasit se vším, co děláš, ani ti nemohou zakázat vést tvoji třídu dle tvého vlastního uvážení.

Pokud by za tebou přes to všechno nakonec nějaký kolega přišel s námitkou, dle našeho názoru by mělo stačit mu odpovědět například:

"Prosím zařiď(-te) si to ve své třídě, jak považuješ(-te) za vhodné. Já považuji vzájemné tykání za vhodné a prospěšné v třídě."

Není nutné s kolegy dále debatovat na toto téma. Oni nemají pravomoc určovat, jak nastavíš věci ve vlastní třídě. Sice se jim tvé rozhodnutí povolit žákům, aby ti tykali, může příčit, v dané věci však nemají rozhodující slovo a třeba se s tykáním ve tvé třídě po nějaké době i smíří.

Na druhou stranu není špatné mít připravené i vhodné argumenty, proč jsi to zavedl, obzvlášť pro případ, že by za tebou s námitkami ohledně tvé praxe přišel ředitel.

Pokud vyučuješ na vysoké škole, nabízet vzájemné tykání asi nebude příliš kontroverzní, neboť jde o studenty dospělé. Stejně však budeš muset být připraven na to, že studenti budou zvyklí docentům vykat a hledět na ně jako na osoby, kterým mají projevovat úctu, a některým asi nepůjde tykání přes pusu (stejně jako spoustě dětí a náctiletých), a to tím víc, čím starší jsi. Je na tobě, do jaké míry na tykání se všemi budeš trvat.


Pro žáky

Pokud jsi žák nebo student a chceš si tykat s učiteli, máš tu nevýhodu, že etiketa tě považuje za společensky méně významného oproti vyučujícímu a že podléháš jak školnímu řádu, tak kázni, kterou učitel stanoví, a že by tvoje nabídka tykání učiteli asi byla většinou učitelů (až na nějaké světlé výjimky) považována za nevychovanost a drzost. Proto ti zde nemůžeme radit, abys vyučujícím tykal (aniž by to oni sami zavedli) nebo jim tykání nabízel. Slyšeli jsme sice o nějakém tom studentu, který vzdorovitě tykal učitelům, avšak nemůžeme ručit za to, že by to i v tvém případě dopadlo dobře. Takové jednání bys tedy opravdu podnikl na vlastní riziko. Pokud se přece jen rozhodneš iniciovat tykání s vyučujícím, musíš být plně připraven snést následky, které z toho mohou vyplynout. Takže při uvažování o postupu si dej pozor.

Teoreticky bys jednu možnost měl: přesvědčit celou třídu, aby šla za učitelem s hromadnou žádostí, aby bylo zavedeno vzájemné tykání ve třídě. Když s tím přijde celá skupina, vyvíjí to na učitele určitý nátlak, který by v případě jednotlivce neexistoval. Samozřejmě se slušným a logickým zdůvodněním, proč si to přejete a jak by to prospělo vztahu s učitelem. (Můžete se pro inspiraci podívat na obecné argumenty pro zavedení tykání do kolektivu jinde na těchto stránkách. Také můžete vyhledat na internetu důvody, které uvádí někteří učitelé, proč si se studenty tykají, a zkusit je prezentovat vyučujícímu jako výhody.) Je ale dost velká šance, že učitele nepřesvědčíte a že se z jeho strany setkáte s nepochopením. Každopádně to nedoporučujeme zkoušet v případě stárnoucích paní učitelek, ale třeba by vám to mohlo projít u mladého, pokrokového učitele. Přitom by bylo žádoucí učitele ujistit, že to není míněno jako despekt, ale jako snaha o nastolení důvěrnější komunikace. Jestli dokážete učitele přesvědčit, aby si s třídou tykal, gratulujeme. Nejsme ale příliš optimističtí, že budete mít úspěch. Pokud se o to jako třída pokusíte, buďte plně připravení na kategorické, ba razantní odmítnutí ze strany vyučujícího.

Vytvořte si webové stránky zdarma!